ČCE - Českobratrská církev evangelická - Farní sbor Modřany

Velikonoce

„Tehdy jim řekl: ´Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!´ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: ´Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak Ty chceš.´“
Mt 26, 38–39

Velikonoční zamyšlení:

Smyslu (křesťanských) Velikonoc porozumíme na pozadí Velikonoc židovských.

Židovské Velikonoce (pesach) Obsahem židovského svátku je oslava Boha – Zachránce (Spasitele). Židé si připomínají Boží záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou mocných zásahů. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název velikonoc: „pesach“ – „uchránění, ušetření, přejití“.

Křesťanské Velikonoce Vyvedením Izraelitů z egyptského otroctví Boží záchranná iniciativa neskončila. Záchrana Izraelitů se stala předobrazem spásy člověka od všeho zotročení, ponížení, zla a smrti. Bůh totiž neopustil člověka, který se od něj odvrátil a upadl tak do područí zla a smrti.

Všechny starozákonní předobrazy a proroctví o spáse došly svého naplnění v Ježíši Kristu, jehož jméno v hebrejštině znamená: „Bůh zachraňuje, Bůh je spása“. Ježíš sám zaujímá místo velikonoční oběti a stává se obětovaným beránkem bez vady. On, nevinný, bere na sebe hřích i jeho důsledky: utrpení, nemoci, bolest a smrt. Dává svou krev na ochranu (pasch) pro všechny.

Ve smrti ale nezůstal. Byl vzkříšen. Otevřel tak cestu novou a věčnou, cestu skrze smrt a vzkříšení k definitivnímu „exodu“ – vyjití, „pesachu“ – přejití z tohoto světa zotročení a smrti do světa Božího. Tato cesta je otevřena pro každého z nás…

Svátek Velikonoc je oslavou a zpřítomněním naší spásy. Svátek Velikonoc je oslavou vzkříšeného Krista.

Ty a Ježíš: nepřemožitelná dvojice Pán se rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou. (Svatý Augustin)

V životě nastávají nebezpečné situace, které by nás musely přivést ke vzpouře nebo uvrhnout v zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projeví při slavení velikonoční bohoslužby liturgie Veliké noci: Ježíš žije, vstal z mrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem. Velikonoce nám dávají dost světla, abychom putovali údolím stínů plni síly, důvěry a odvahy. (Johannes B. Brantschen)

Velikonoce znamenají Velikonoce znamenají, že láska a život jsou silnější než smrt, že hrob není konečnou stanicí života, že pouta, která brání našemu životu, se rozvazují, že skrze vzkříšení můžeme objevit nový život, že ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě a že můžeme k životu probouzet i druhé.

Kristus byl vzkříšen jako první, v něm všichni dojdou života. (srov. 1 Kor 15,20–22)

Modlitba:

Ježíši Kriste, Bože, k smrti věrný, k oběti milující, není pro nás snadné porozumět tvé slabosti, opuštěnosti a ponížení a ještě těžší pro nás je se k nim přiznat.
Touha vyhnout se bolesti, utrpení a smrti je pro nás tak samozřejmá, protože v nich neumíme vidět nic jiného než bezmoc, prohru a beznaděj.
Teprve Tvá modlitba, která k prosbě o záchranu přidává, „ale ne jak já chci, nýbrž jak Ty chceš“, nás nutí znovu přemýšlet.
Začínáme tušit, že není větší milování než to, které před bolestí neuhýbá, že láska a věrnost vítězí právě ochotou trpět, že bezmoc nemusí být jen zdrojem beznaděje.
Začínáme chápat, jak zlá je ta samozřejmost, že chceme být zbaveni všeho bolestného. Je nám to líto. Smiluj se nad námi.

(z knihy Modlitby, Kalich 2004)

Velikonoční bohoslužby

2.4.2008 v 17:30 Velký pátek s vysluhováním Večeře Páně;

4.4.2008 v 9:30 Neděle vzkříšení s vysluhováním Večeře Páně.

vložil Bohumil Květenský, tisk, přečteno 628x