ČCE - Českobratrská církev evangelická - Farní sbor Modřany

31.10. - Den reformace

Dne 31. října 1517, asi k poledni, přišel k zámeckému kostelu ve Wittenberce mladý, 33letý profesor tamní nedávno založené university, mnich „černého“ kláštera řádu augustiniánského.
Přišel za obvylkým účelem. Dveří chrámových bylo užíváno k vylepování universitních vyhlášek. Proto přišel i on. Jeho famulus nesl mu čerstvě tištěný pklákát, jenž oznamoval, že dr. Martin Luther hodlá uspořádatí universitní disputaci o časové otázce papežských odpustků, a srdečně shrnoval, formou krátkých úsečných vět, názory, kterých míní hájit a k diskusi zval. Přibili plakát na dveře chrámové a pak odešli, aniž by si jich kdo povšiml.
Tak prostý, nenápadný čin, který protestanté oslavují svátkem reformace…

Den reformace (31. 10.)

Liturgická barva Dne reformace je červená.
Červená upomíná na Ducha svatého, který sestoupil na Kristovy učedníky v ohnivých jazycích Letnic.
Byla to moc Ducha svatého, která přivedla Martina Luthera k poznání evangelia.
Tentýž Duch jej vedl k rozeslání 95 tezí a inspiroval jej a jeho spolupracovníky v díle reformace křesťanské církve.

Martin Luther Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Martin Luther na obraze Lucase Cranacha st. z roku 1529. Martin Luther (10. listopadu 1483, Eisleben – 18. února 1546, Eisleben) byl německý teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu, autor řady duchovních, politických, pedagogických spisů, církevních písní a překladů. Jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Bible do němčiny.

Život: Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v Eislebenu jako jedno z devíti dětí horníka. Vyrůstal v chudých poměrech, spojených s tvrdou výchovou. Jeho otec se postupně vypracoval na úspěšného podnikatele, což mu umožnilo financovat studia svého syna.

V letech 1501–1505 Martin Luther studuje na univerzitě v Erfurtu filozofii. Po získání titulu magistra se zapisuje na studia práv, krátce poté se však rozhoduje vstoupit do augustiniánského kláštera v Erfurtu. Ač je vzorný mnich, pobyt v klášteře v něm od začátku vyvolává pochybnosti o možnosti spasení z vlastní moci. V roce 1507 byl vysvěcen katolickým knězem.

Po vysvěcení přechází v roce 1508 na univerzitu ve Wittenbergu, kde s krátkými přestávkami – 1511 cestuje ve věci svého řádu do Říma – přednáší filozofii, později i teologii. V roce 1512 se stává dr. teologie a získává doživotní biblickou profesuru, a od roku 1513 začíná ve Wittenbergu kazatelskou činnost. V tomto období Luther překonává své pochybnosti a při studiu Písma dospívá k poznání, že Boží milost platí pro každého, kdo ji vírou přijme. Zkušenosti s rozporem mezi svým svědomím, vycházejícím ze studia Bible a oficiálním učením tehdejší církve a její praxí vedou Luthera ve Wittenbergu 31. října 1517 k uveřejnění 95 tezí, určených pro akademickou diskusi, které zejména kriticky reagovaly na praxi odpustků (obecně rozšířená legenda o tom, že je přibil na vrata kostela není zcela potvrzená). (Papež Lev X. vydal v roce 1515 bulu o prodeji odpustků pro stavbu svatopeterského chrámu v Římě). Teze, které se bez vědomí Luthera rychle rozšířily, vyvolaly kvůli tehdejší všeobecné nespokojenosti s církví velký ohlas. Oficiální místa zprvu reagují přes obviňování z kacířství ze strany dominikánů velmi zdrženlivě, Luther je totiž chráněncem saského kurfiřta Bedřicha Moudrého. Místo aby šel do Říma, kam je předvolán, prosadí kurfiřt, aby Luthera vyslechl kardinál Kajetán v Augsburgu (1518). Ten Lutherovi hrozí klatbou. V roce 1519 se Luther účastní disputace s Eckem v Lipsku, ve které popírá neomylnost papeže a koncilů. Řím v roce 1520 oficiálně vydává bulu s hrozbou klatby. Luther vydává reformační spisy, ve kterých své názory dále obhajuje. Když po jejich veřejném pálení reaguje Luther spálením papežské buly, nařídí Lev X. 1521 jeho exkomunikaci. Když své teze neodvolal ani na říšském sněmu ve Wormsu, vydává císař Karel V. proti Lutherovi wormský edikt (prohlášení kacířem, zákaz spisů). Bedřich Moudrý nechá Luthera bezprostředně unést do azylu na hrad Wartburg, kde reformátor pobývá v letech 1521–1522. Zde překládá Nový zákon. Lutherovy myšlenky se mezitím lavinovitě šíří a vyvolávají v celé zemi bouřlivé přijetí. Od radikálních projevů příznivců nového učení se Luther od počátku ostře distancuje. 1522 se vrací do Wittenbergu, aby učinil přítrž obrazoborectví. 1524 začíná Luther opět přednášet, vystupuje proti Tomáši Müntzerovi, který svým kázáním podněcoval sedláky k nepokojům. Dne 13. června 1525 uzavírá Luther manželství s bývalou jeptiškou Kateřinou von Bora. 1528 se reformátor účastní vizitací na farnostech v saském kurfiřství, při kterých se přesvědčí o jejich duchovně zaostalém stavu. Marburské náboženské rozhovory 1529, na kterých diskutuje Luther mj. s Zwinglim, s cílem vytvořit teologickou jednotu evangelické strany proti katolíkům, ztroskotají.

Se svým spolupracovníkem Philippem Melanchthonem pokládá Martin Luther základy institucializované nové, evangelické církve (Melanchthonovo Augsburské vyznání z roku 1530). Překlad Starého zákona Luther dokončuje za spolupráce jiných wittenberských teologů v roce 1534. Ve zbývajícím období svého života se Luther věnuje podpoře nově vznikající instituce, řešení církevněpolitických a praktických teologických otázek a vydává v neposlední řadě řadu ostrých polemických spisů. Před svou smrtí trpí přepracováním. Umírá v Eislebenu dne 18. února 1546 ve věku nedožitých 63 let.

Teologická pozice:

Martin LutherLuther zpočátku neusiloval o založení nové církve, ale o reformu stávající církve na základě těchto principů:

Sola scriptura: Autorita Písma je vyšší než autorita církve.
Sola fide: Člověka ospravedlňuje jeho víra, nikoliv dobré skutky.
Sola gratia: Boží milost je dar, není možné si ji nijak zasloužit nebo koupit.
Z nich vyplývají i negativní stanoviska k otázkám pelagianismu (skutkaření), sedmi svátostí, uctívání svatých a Marie, učení o očistci, neomylnosti církevních institucí, papežství atd.

Dílo:
Luther byl velmi plodný spisovatel, kritické vydání jeho spisů obsahuje více než 100 svazků. Následuje stručný výběr:

Překlady Bible – Nový zákon poprvé 1522, Starý zákon 1534. Lutherovo životní dílo, na jehož redakčních úpravách pracoval až do své smrti (Za Lutherova života vyšlo ve Wittenbergu 83 vydání a dále 253 přetisků). Lutherova Bible, přeložena z původních jazyků, se od reformace používá v liturgii evangelických církví v německy hovořících zemích. Poslední revize vyšla v roce 1984. K obrovskému rozšíření a popularitě Lutherovy Bible ve své době přispěl nejen Gutenbergův vynález knihtisku, ale i srozumitelný styl překladu (Luther někdy hledal i několik dní vhodný výraz, aby byl čtenáři překlad srozumitelný, nepřekládal doslovně) a použitý jazyk, který měl oslovit lid v jižní (hovořící horní němčinou) i severní části Německa (hovořící dolní němčinou). Lutherova němčina, vycházející z jazyka míšeňského kancléřství a lidového jazyka, měla velký vliv na sjednocovací tendence němčiny a další vývoj spisovného jazyka. Ezopovy Bajky (1530)

Spisy:
95 tezí (1517)
Křesťanské šlechtě německého národa o zlepšení stavu křesťanstva (1520)
Zvěst o babylónském zajetí církve (1520)
O svobodě křesťanského člověka (1520)
O světské vrchnosti (1523)
Proti loupežným a vražedným hordám sedláků (1525)
Malý katechismus (1529)
Velký katechismus (1529)
List o tlumočení (1530)
Šmalkaldské články (1537)
Proti Hanswurstovi (1541)
Proti židům a jejich lžím (1542)
Proti římskému papežství, založenému od ďábla (1545)
Vyobrazení papežství (1545)

Písně:
Hrad přepevný jest Pán Bůh náš (protestantská „hymna“) Z hluboké nouze Všichni věříme v jednoho Boha

Zajímavost České slovo lotr je odvozeno od příjmení tohoto myslitele. V dobách rekatolizace byl totiž v českých zemích Luther prezentován jako arcikacíř a z jeho jména se tak stala nadávka.

vložil Bohumil Květenský, tisk, přečteno 279x