Konfirmace 23.9.2007
Milí konfirmandi,
Pánem církve, její hlavou – jak už jsem připomněl v kázání – je sám Ježíš Kristus. Je tedy Pánem i této konkrétní modřanské církve. Nejsem to tedy ani já, ani staršovstvo našeho sboru, kdo v této věci má poslední slovo, kdo o církvi rozhoduje. Nesluší se nám panovat na vaší vírou ani nad vírou kohokoli jiného. Máme si naopak vzájemně pomáhat k radosti, žít láskou.
Slyšeli jsme vaše vyznání víry a na tom máme dosti. To, co jsem vám chtěl popřát v souvislosti s církví, i touto konkrétní modřanskou její částečkou, jsem řekl již na konci kázání – že bych Vám přál, abyste v ní nacházeli ducha lásky, se vším co k ní patří, Ducha Kristova. Abyste tu nacházeli inspiraci i sílu k životu. Abyste tu nacházeli blízkost i přátelství.
Zároveň však chci i pro vás zdůraznit, protože taková je i má zkušenost, že záleží na jednom každém člověku, co ze sboru, z církve vyzařuje. Je to veliká důvěra, kterou nám všem Pán Bůh dává, ale zároveň i úkol. Nemusí však jít o nějaké duchovní supervýkony. Jde o ono někdy i zcela obyčejné sdílení, všední pomoc, o prostou účast na pestrobarevném díle lásky.
A jelikož konfirmace je i pozváním k plnému obecenství sboru, církve, chci vás osobně pozvat i k účasti na večeři Páně, při níž se můžeme společně radovat z Božího odpuštění a prožívat smíření – to, že Ježíš Kristus vskutku boří hradby dělící na různo, hradby věku, konfliktů či vzájemných nedorozumění a křiv.
Poděkován konfirmandů…
Jsem zde proto, protože bych chtěl jménem konfirmandů poděkovat!
Předně bychom chtěli poděkovat Zvonkovi za jeho trpělivost a čas, který strávil s námi a přípravu konfirmačních cvičení. Dále děkujeme staršovstvu za to, že nám podali pomocnou ruku, když jsme tápali v pochybnostech a nakonec děkujeme rodičům a sboru, že nás všichni podpořili a pomohli nám s přípravou ke zkoušce a na tento den.
Děkujeme.
poslání: 1 J 4, 19–21
Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“
Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
Požehnání
Věříme, že si nás Bůh zamiloval a z milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději; věříme, že to co Ježíš Kristus udělal, udělal i kvůli nám a pro nás.
Ať vás tato víra neopouští.
A Boží láska i pravda ať vás vedou přes všechna úskalí života, ať vás potěšují i podpírají a jsou zdrojem moudrosti a síly ve všem, co je před vámi a čím vám bude dáno projít.
Amen.