2. adventní modlitba
Máme za sebou týden Adventu, doby očekávání na Tvůj příchod, Pane.
Ty víš, jak jsme využili tu dobu, kterou jsi nám dal ke zklidnění, ztišení a přemýšlení o Tobě, sobě, druhých.
O přicházející velké události narození, šanci jejího pochopení.
O světle, které je tak dobré vidět před sebou, o hlasu andělů, které je tak moudré poslechnout a vyjít na cestu.
Jak často jsme v těch 6 dnech na tohle mysleli, kolikrát jsme s pokorou vzpomněli na svá selhání ve vztazích k bližnímu svému – a tedy k Tobě.
Jak často jsme se dokázali ve Tvém 1. týdnu přibrzdit v letu za obstaráváním věcí snad nezbytně potřebných, které zaplňují náš život…
Mockrát to opravdu nebylo. Místo abychom s očima a srdcem dokořán vyhlíželi Tvoje posly, hodí se na nás spíš starý refrén: „spěchám, spěchám – a kam, to pámbů ví“.
A Ty Pane opravdu víš?
Prosíme, učiň, že vystoupíme z hlučícího davu a nech nás poodstoupit do ticha svých modliteb.
Málo jsme se připravovali a tolik od Tebe dostáváme.
Děkujeme Tvé štědrosti, Tvé laskavosti.
Tvé trpělivosti s jakou nás – i přes naše odbočky roztěkaného spěchu – vedeš ke svým jeslím.
Děkujeme, za Tvůj čas ve kterém k nim smíme jeden s druhým dojít, za čas, kdy je každému snáze než jindy zaslechnout znovu tu radostnou novinu, děkujeme.
Za čas připravený k očekávání a čas těšení, čas plný blízkosti, čas naděje, čas Tvůj.
Dovol, Pane, ať těch dalších dvakrát 7 dní ho dobře naplníme.
Amen.