ČCE - Českobratrská církev evangelická - Farní sbor Modřany

Křest Michaely Gröschlové - 16.11.2008

16.11.2008 jsme v našem sboru po delší době oslavili svátost křtu.
Poprvé jsme přivítali novou mladou rodinu Andreu a Filipa Gröschlovi s dcerkou Michaelou.
Svůj vstup do našeho sboru uskutečnili vskutku originálním způsobem – křtem dcerky Michaely.

Milí rodiče, Andreo a Filipe, milí přátelé,

vybral jsem toto biblické slovo proto, že bych jím rád navázal na to, o čem jsme mluvili už v rozhovoru před křtem. Je to ten důraz, že nejsme sami svoji, že patříme Pánu.
Ono je totiž dobré někam patřit, někde být doma, někde mít zázemí. Kdo neví, kam a ke komu patří, ten bývá nezakotvený. Ten nemá, kde spočinout, kam se utéct, kde načerpat. Ten jen těká, s tím to všelijak cloumá a zmítá. Ten prostě nemá pevný bod, o který by se opřel. Nemá studnu, k níž by se chodil občerstvovat.
Proto je dobré vědět, kam a ke komu patřím. Je to dobré vědět na té naší lidské rovině – na rovině rodinné. Ale je dobré, a možná ještě důležitější, vědět to i na té rovině duchovní. Kde je zdroj mého života? Kde smím čerpat?
Křesťanská víra na to odpovídá právě tím, co jsme četli v těch apoštolových slovech. Náš zdroj života, náš duchovní domov, zázemí, z něhož smíme čerpat je v Pánu, v Pánu Bohu, v Pánu Ježíši Kristu. V jeho lásce, v jeho milosrdenství, v jeho dobrotě a spravedlnosti.
Tedy nejsme sami. Nejsme ztracené existence. Jsme zakotveni v Boží, v Kristově lásce. Máme se o co opřít. A právě toho znamením je křest. A to znamení – a to je druhá věc, kterou zdůrazňuje to apoštolovo slovo – je právě na celý život – ať žijeme či umíráme, ať procházíme radostmi či zármutkem, ať máme to lidské zázemí či ho naopak zrovna postrádáme. Pořád platí, že patříme Pánu. Pořád máme odkud čerpat víru, lásku a naději.
A nakonec něco specielně, pro vás jako rodiče, něco, o čem už jsme právě mluvili. Jestliže vy dnes přinášíte svou Michaelku ke křtu, i vy tím vyznáváte, že i ona patří Pánu. Tedy, že není vaším vlastnictví a majetkem, ale někým, kdo je vám svěřen. Co to znamená? Znamená to jistě odpovědnost před Bohem, ale znamená to i svobodu. Svobodu od falešných ambicí a falešné odpovědnosti, kdy bychom chtěli dítě mít jen k obrazu svému. Kdybychom mu nedali prostor a neučili ho jeho vlastní odpovědnosti před Bohem. Kdybychom chtěli vzít úplně všechno do svých rukou.
Ve víře si však právě i jako rodiče smíme připomínat to, že my nejsme ti první ani poslední. A platí to i tam, kde chceme vést své dítě na cestu víry. I tady jsme jen Božím nástrojem. Takže jistě máme usilovat o vlastní věrohodnost, ale stejně tak máme nechávat prostor i samotnému Bohu, samotnému Kristu.
Působení jeho Ducha, který sám působí svobodu a rozmanitost víry. Který každého může oslovit i obdarovat jinak. Přeji Vám tedy, abyste takovou svobodu ve víře nacházeli a aby vás neopouštěla důvěra, že ani tam, kam my rodiče už nemůžeme, ani nemáme zacházet, že ani tam vaše Michaelka není bez pomoci. Vždyť patří Pánu. Jeho lásku jí chce být nablízku vždycky.

Amen.

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky,
křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je,
aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.
A hle, já jsem s vámi po všecky dny
až do skonání tohoto věku.

…pokračuj na fotoalbum…