ČCE - Českobratrská církev evangelická - Farní sbor Modřany

Křest Rozárky Aneltové - 25.11.2007

Bratři a sestry,
při dnešních bohoslužbách smíme slavit také svátost křtu. Pro svou dceru Rozárku o něj požádali Zuzana a Michal Aneltovi. My už jsme v týdnu i s Rozárkou, vedli „teologický rozhovor“ – viď Rozárko – o vodě, co voda představuje a k čemu ji v životě potřebujeme, a také o křtu samotném, že je znamením Boží lásky, která nás stejně jako ta voda „umývá“, která z nás smývá to, co je v nás „špinavé“, která nás chrání, aby se nám všelijaká „špína“ nezažrala až pod kůži.
A taky jsme si povídali o tom, že stejně jako tu vodu potřebujeme k životu – bez vody bychom dlouho nevydrželi – tak potřebujeme právě i tu Boží lásku. A tak se radujeme s Rozárkou i jejími rodiči, že se o této lásce můžeme znovu ujistit a že Rozárka jej může přijmout jako znamení, že tato láska platí osobně i pro ni. …pokračuj na fotoalbum…

Než však samotný křest vykonáme, přečtu nejprve slova z Bible, a to sice z Žalmu 78, z verše 3., 4. a 7. Tady žalmista píše: Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech….. Ti to budou dále vyprávět svým synům, aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání….

Milí přátelé, a především milí rodiče, Zuzano a Michale, tím, že jste požádali o křest Vaší Rozárky, dáváte zároveň i najevo to, že ji chcete vést k víře, že stojíte o to, ukazovat ji k Ježíši Kristu jako k Tomu, se kterým stojí za to spojit svůj život, jako k Tomu, ve kterém objevujeme dobrou cestu pro život, ve kterém nalézáme pravdu i sám zdroj života. Tak to ostatně budete i vyznávat. Křest sám ovšem jistě není předně váš slib a vaše odhodlání. Předně je to ono, jak praví katechismy, „viditelné znamení neviditelní Boží milosti“, znamení Boží lásky, která nás provází, ať už jsme v životě zrovna nahoře či naopak dole.
Stejně tak dobře víme, že víru nejde jednoduše předat; ani těm svým nejbližším, svým potomkům to nejde. To je zkušenost mnohých, kteří o to i velmi stáli. A už vůbec ji nejde někomu vnutit či přikázat. V tomto smyslu je tedy víra skutečně osobní, intimní záležitostí, záležitostí, která musí jít zevnitř, ze srdce, z mysli člověka.
Každý proto věří sám za sebe a nikdo nemůže věřit za někoho jiného. Víra je naše odpověď Bohu. Odpovědnost jednoho každého. I vaše Rozárka, jak bude dospívat, si jistě bude hledat svou cestu k Bohu. Ani ji nemůžete víru jednoduše předat, či jí ji dokonce vnutit. Ale jedno jistě můžete a máte. A je to dokonce i zcela přirozené, neboť poznal-li jsem sám něco jako dobré, objevil-li jsem sám něco, co mě posiluje, co mi dává sílu a co je mi dobrým životním rádcem, pak je pochopitelné, že o tom mluvím i s druhými, že se o to podělím, že to i druhým vyprávím.
A to je to, co právě můžeme a máme. A to je i to, o čem mluvil žalmista. To, co jsme poznali jako dobré a nadějné, to, co určuje, posiluje a směruje naší víru to nebude tajit. A nebudeme to tajit nejen svým synům, ale ani svým dcerám.
A vy, milý Michale a milá Zuzano, to nebudete tajit ani své Rozárce. Ale naopak budete si s ní o tom vyprávět. Budete si vyprávět příběhy z Bible, budete si vyprávět sám Ježíšův příběh, prostě všechno to, z čeho víra může čerpat a z čeho se může utvářet. To je totiž právě to, co můžeme a co je na nás. Ať vám tedy, Zuzano i Michale, dá Bůh moudrost nalézat ta pravá slova v pravý čas.

Amen