ČCE - Českobratrská církev evangelická - Farní sbor Modřany

Kázání sestry farářky Ireny Škeříkové - 26.6.2009

Milí přátelé v Kristu, milé sestry a milí bratři,
včera jsme někteří vzpomenuli výročí smrti JUDr.Milady Horákové, která byla popravena v Pankrácké věznici 27.června 1950 v 5.45 hod ráno. Její konec byl otřesným vítězstvím zločinného režimu, který si potřeboval upevnit pozici.
Myslím, že je dobré nezapomínat na všechny tyto hrůzy kvůli prevenci, myslím tím, aby se takové věci nemohly opakovat.
V souvislosti s touto událostí mne napadaly různé biblické příběhy o statečných ženách, a že jich v bibli nemáme málo. Například: sestra Mojžíše Mirijam, nebo Jáel, která probodla vojevůdce Síseru a pokořila tak celé vojsko kenaánského krále Jabína. Nebo velmi známá postava Rút, která statečně a láskyplně následovala svou tchyni Noemi do cizí země. Také Abígail byla statečná. Pomohla v nouzi králi Davidovi, když válčil se Saulem. Ještě statečnější byla Ester, ta ve prospěch svého národa riskovala svůj život, až nakonec celý národ zachránila….Bylo na pováženou, že v tak dávné době, kdy vznikaly jednotlivé části bible se psalo také o ženách. Ty přece patřily, podobně jako děti, v Orientě i na Blízkém východě k podřadným tvorům. Judaismus se překvapivě o těchto statečných ženách vyjadřuje stejně jako o statečných mužích.

Ovšem žádný z těch příběhů nevystihuje onu strašnou polohu tragédie, která se odehrála před padesáti lety v totalitním Československu. Vybrala jsem proto text z Ježíšova kázání na hoře, je to verš, ve kterém můžeme číst, co je Boží vůle pro nás lidi, co je útěcha a naděje našich životů a navíc, Kázání na hoře celé je jakýmsi etickým kodexem všech křesťanů, a tak proč bychom je neměli slyšet právě dnes, kdy vzpomínáme na ojedinělý, a pravdivý postoj jedné statečné ženy, věřící křesťanky.
„Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské“, zní kralický překlad, „blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je KN“,NEP.
Spravedlnost, co to je spravedlnost?! Každý z nás má svou spravedlnost a každý režim takovou spravedlnost, jakou si vytvoří. Je spravedlnost, když každý je odměněn za své činy? Oko za oko, zub za zub? Tak to bylo ve starém Izraeli, když ve jeho okolí to bylo třeba ruka za oko nebo zub. My máme jinou zkušenost. V našem současném právním řádu máme mnoho nedostatků. Zákony jsou děravé a soudnictví zkorumpované. Ti, kteří by měli pykat za své velkokrádeže jsou na svobodě, protože si ji umí zaplatit, trestáni jsou ti, kteří tolik prostředků nemají a jejich prohřešky nejsou zdaleka tak dalekosáhlé jako těch mocných. Ale obecně: mělo by to být tak, že každý by byl potrestán spravedlivě za své činy. Je to spravedlnost, nebo je spravedlnost ještě něco víc? A je-li tomu tak, pak co to tedy je ta spravedlnost? Je to posuzování všech okolností do hloubky, zvažování a přihlížení k širokému spektru souvislostí? Jaksi cítíme, že spravedlnost souvisí s pravdou, s tím, co člověk zakusí jako skutečnost.
V našem textu není myšlena ani ta lidská spravedlnost, ani ta Boží spravedlnost, protože ta je ještě něco jiného. To je nadržování slabým, dětinská radost nad navráceným marnotratným synem, podpora sirotka a vdovy, podepření klesajících kolen a neuhašení doutnajícího ohně.
V našem textu, v tom překrásném úvodu ke Kázání na hoře, Ježíš oslovuje zástupy a učedníky, a má na mysli spravedlivou věc, spravedlivou při, právě snad soudní při. Ale nejde o jakékoli martyrium, ale o nesení kříže pro spravedlnost, pro pravdu pod úhlem Božích přikázání.
Ale jak to vlastně člověk pozná, že stojí na straně spravedlnosti. Dá se to poznat? Jistě, že dá. Nespravedlnost používá vždy strach jako vydatného pomocníka. Strach a násilí, agresi nejen fyzickou, ale i psychickou, a bolest. Spravedlnost naopak plodí pokoj a jejím ovocem je stálý pocit Boží blízkosti. Nespravedlnost obviňuje lidské svědomí, spravedlnost očišťuje, osvobozuje.
Ten, kdo pro spravedlnost trpí, kdo přímo nese kříž pro spravedlnost, ten je zahrnut do seznamu blahoslavených. Blahoslavení jsou chudí z Ducha, lkající, tiší, hladovějící a žíznící po spravedlnosti, milosrdní, čistého srdce, tvůrci pokoje a tedy i ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost. Blahoslavení jsou ti, kteří přes všechna příkoří, nebezpečí, bolesti a neštěstí, přesto cítí Boží přítomnost a Boží blízkost. Blahoslavení to jsou ti, kterým Bůh drží palce. Ačkoli v nebezpečí života, obklopeni všelijakými těžkostmi, přesto šťastni, protože Bůh jim žehná, Bůh je nese, Bůh jim pomáhá a oni to jaksi tajemně vědí, a jsou plni pokoje. Pokorně přijímají i věci absurdní jako součást jejich života, a ačkoli se s nimi nesmiřují, přesto je nesou jako kříž až ke svému konci. Bůh je posiluje, takže jim nic a nikdo nemůže ublížit a vyrvat jim ten Boží pokoj z jejich srdce. S takovou absurdní vírou umíral Mistr Jan Hus, ale i mnozí nejmenovaní v plynových komorách, tak jistě umíral i Diettrich Bonhoeffer, jehož nacisté popravili v dubnu 1945 ve Flossenburgu. A s takovou jistotou umírala i Dr.Milada Horáková. S výhledem ke svému Pánu a jeho království.
Na počátku výkladu tohoto textu jsem řekla, že z něj čteme, co je vůle Boží pro nás lidi a co je útěcha a naděje našich životů. Boží vůle je žít podle spravedlnosti Boží, podle Božích přikázání. To se dá shrnout také do věty „nebát se a nekrást“. Vidíme ze svých nedávných dějin, co napáchal strach. Strach z lidí, strach ze silnějších sousedních národů, strach z totality, strach ze smrti. Věřím-li jedinému Bohu, Pánu života a smrti, už se nebojím. Ničeho a nikoho. To je také naše útěcha. Že Bůh má tu moc posilovat ve chvílích, kdy se to může zdát nepravděpodobné, stačí se na něho spolehnout. A takovým on zaslibuje království nebeské. Tedy něco nepředstavitelně dobrého, dokonalé soužití lidí navzájem i lidí s Bohem.
Pane Bože, děkujeme ti, že jsi nám dal první záblesk naděje ve svém Synu Ježíši Kristu. On porazil zlo, nespravedlnost, zlobu i smrt. Dej ať nejsme lhostejní k nespravedlnostem kdekoli v našem okolí, ať nepropadáme cynizmu a pasivitě. Děkujeme ti za všechny tvé služebníky a služebnice, kteří šli za tebou věrně až do smrti a pro spravedlnost a velikou lásku ke svým bližním položili život.

Amen